Pro výskyt větrné eroze je však zásadní vlhkost povrchu půdy v obdobích, kdy je půda minimálně kryta vegetací a vystavena tak erozním účinkům větru. Omezeně použitelná jsou pro účely hodnocené vlhkosti povrchu půdy zhruba od sedmdesátých let 20. století data z dálkového průzkumu Země. S ohledem na prostorové rozlišení a frekvenci snímkování není možné jejich použití pro hodnocení erozního ohrožení půd v ČR. Specifikem v ČR a v SR je hodnocení stavu povrchu půdy na stanicích sítě ČHMÚ. Tento ukazatel není exaktně měřen, je však nahrazen pozorováním stavu povrchu půdy, který pozorovatelé zaznamenávají v termínech 7, 14 a 21 hod středního místního slunečního času každý den. Na několika desítkách stanic přesahuje doba pozorování 50 – 60 let a je možné tedy vycházet z dlouhodobých průměrných hodnot.
Stav půdy je chápán jako konzistenční vlastnosti povrchové vrstvy půdy (nikoli porostu). Pozorování se koná na pozemku stanice a jejím nejbližším okolí. Pozorovatel určuje a zapisuje pomocí definovaných kódových čísel stav půdy. Stav půdy označený kódem „0“ znamená povrch půdy vyloženě suchý, nikoliv však zmrzlý. Půdní částice se při mačkání drolí na prach, vítr zvedá prach z půdy (Slabá a kol. 1972, Žídek a Lipina 2003).
Pro vyhodnocení vláhových poměrů v obdobích největšího rizika výskytu větrné eroze byla použita data o stavech půdy v období od 1.3. do 31.5.. Použita byla data ze stanic sítě ČHMÚ do nadmořské výšky 500 m, tj. v oblastech s intenzivní rostlinnou produkcí a vyšší pravděpodobností výskytu suchých období, v třicetiletí 1981 – 2010. Vybráno bylo 70 stanic, kde byly stavy půdy pozorovány denně po celé vyhodnocované období. Vyhodnocení vychází z počtu dní, kdy byl alespoň v jednom pozorovacím termínu zaznamenán stav půdy 0, tj. povrch půdy suchý. Pro každou stanici byl vypočítán průměrný počet dní se stavem půdy „0“ za dané období. Na základě průměrného počtu dnů se suchým stavem půdy bylo území ČR rozděleno na 5 kategorií. Území s nadmořskou výškou nad 500 m n.m. a oblasti s nezemědělskou půdou byly zařazeny do šesté kategorie – nehodnoceno.
V mapě C 2 byla na základě dosavadních šetření zohledněna specifika vlastností těžkých půd, které v jarních měsících vykazují značnou potenciální erodovatelnost vlivem rozpadu agregátů v zimním období. Na podzim bývají tyto půdy již většinou kompaktní, a pokud nedojde vlivem nevhodné kultivace k narušení struktury, nejsou již tolik erozně zranitelné. Pro vyhodnocení vláhových poměrů v obdobích největšího rizika výskytu větrné eroze byla proto použita pouze data o stavech půdy v období od 1.3. do 31.5. za období 1981 – 2010. V tomto jarním období je riziko větrné eroze na těžkých půdách nejvyšší.